Ahoj, hlásíme, že jsme v pořádku dorazili do Londýna. Hned první den máme v nohách 21 km. Přejte nám krásné počasí a ať nám vše vyjde.
Ahoj Ústí, druhý den již nebyl tak náročný. Ráno nám začala výuka v místní jazykové škole. Zjišťovali jsme, zda bychom mohli už žít v Londýně napořád, nóóó nemohli, ještě máme co dohánět.
Po škole, která tady končí v 11, jsme se jeli podívat do Windsdoru, zda tam náhodou není anglický král. Prý tam jezdí jen na víkend, ale my si alespoň prošli městečko a zkusili, jestli je ten “Mekáč” jinačí než v Ústí.
Poté nás čekal vrchol dne, filmová studia Harryho Pottera. Myslíme, že už nikdy nebudeme na filmy koukat jinak, protože jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli to kouzlo. Seděli jsme v Bradavickém expressu, stejně jako Harry, Ron a Hermiona. Viděli jsme, jak se všechna ta kouzla vytvářejí v mudlovském světě. Prošli jsme si i Zapovězeným lesem, kde jsme potkali plno zvířat. Vše je zde dovedeno do takových detailů, že vše vypadá hrozně real. Bylo toho tam tolik, že nám některým nestačily ani tři hodiny.
Nakonec jsme všichni upadli v rodinách do mdlob a těšíme se na další den.
Good bye!
Třetí den byl hodně lazy. Škola ráno byla bezva a odpoledne. No jen si počkejte. Nasedli jsme do busu a uháněli směr Oxford. Kdo by řekl, že to bude tak daleko. Tak jsme to skoro všichni zalomili. Pan učitel je srandista, a tak nás vždy vesele probudí, jen Kája z toho měl malém infarkt 😉 Však my si na něj počkáme, až usne v autobuse.
Ve městečku Oxford jsme si prohlédli nejstarší univerzitu. Byla opravdu veliká. Pan průvodce nám řekl, kolik stojí školné, 1,4 milionu na půl roku, načež Petr řekl, že je to pohoda, že tam půjde studovat. Zajímavostí bylo, že i zde se natáčel Harry Potter. V programu zájezdu nebyla bohužel prohlídka vnitřních prostor. To zas příště.😁
Po prohlídce jsme dostali 2 hodiny rozchod. Umíte si představit, co s námi udělalo tolik času na tak velké nákupní zóně. Pan učitel a paní učitelka nás chtěli navnadit na prohlídku dalších památek, ale my né, my museli do Primarku, do obchodu s trendy věcmi, Magic storu, Oxford’s McDonalds, do nějaké buchtárny atd. No nádhera. Po rozchodu jsme se museli fotit (to teda nemáme rádi) a vyjeli zpět k rodinám na last night. Slíbili jsme, že nikde nic nezapomeneme, což jsme nedodrželi a ráno dalšího dne jsme u autobusu přemýšleli nad tím, co nemáme, a je toho docela dost. Jó kdyby nám to ještě učitelé nepsali ráno do skupiny. Rozloučili jsme se s rodinami a vyjeli vstříc poslednímu dnu.
Jo a máme opravdu typické anglické počasí with showers. (Ta angličtina se nám už dostala pod kůži)
Tak zas Good bye
Hello everyone,
poslední den v Anglii se nesl v deštivém počasí, but we love english weather. Omlouváme se, ale už je pro nás těžké si vzpomenout na nějaká česká slovíčka. Hodně jsme toho nachodili. Jeli jsme se za králem podívat do Buckinghamského paláce. Podle standarty zrovna pracoval, ale pan učitel říkal, že nemá bohužel píchnutou pauzu, tak nás nemůže jít pozdravit. Tak jsme hodili fotku a šli dál.
Prošli jsme se přilehlým Hyde parkem. Jako pro nás fakt jen park, ale tolik ochočených veverek jsme ještě neviděli. Mikeš vytáhl sušenky a společně s veverkama jsme si dali piknik in the rain. Veverkám to nevadilo, nám pak už jo.
Po procházce jsme došli k Science museu. Bylo takové zvláštní a polovina z nás se tam někde poztrácela. Pak se zase našla, ztratila a zase našla. No bylo to bludiště. Zajímavé ale bylo. Prohlédli jsme si model měsíce, dozvěděli se něco o našem těle, jaké existují strachy, jak funguje zvuk … No bylo toho až až.
Nakonec jsme jeli double deckerem na Oxford street, kde jsme si měli koupit nějakou sváču na cestu domů. No vzali jsme to radši na jistotu do toho “Mekáče” ono, co si budeme, jistota je jistota.
Okolo osmé večer jsme vyjeli směr Ústí. Vzali jsme to opět trajektem přes La Manche, kde byla hodná paní a pustila nás do V.I.P. salónku s fakt dobrýma sedačkama. No do minuty jsme spali. Jen Péťa s paní učitelkou byli nějací naspeedovaný a dělali tam hluk.
Po trajektu zase do busu a spát. Po šesté ráno nás probudil pan průvodce a pan učitel v Německu. Pan učitel se asi dobře vyspal a chtěl jít ráno cvičit před autobus. No my nešli teda.
Za pár hodin už zas budeme u maminek a tatínků. Jen je prosíme, byl to krásný, veselý, ale také hodně náročný výlet. Dejte nám najíst a dejte prostor pro šlofíka. Až pak si budeme povídat.
Tak za chvilku doma. Good bye, see you later.
