Po večeři program pokračoval přípravou na táborák. Museli jsme si přinést větve z lesa. Stali se z nás velcí pracanti a kdyby nás paní učitelka nezastavila, čistili bychom les ještě dnes. Na táborový oheň jsme se těšili, obzvlášť pak ti, kteří takový táborák ještě nikdy nezažili. U ohně jsme si zazpívali, vyprávěli a nadšeně poslouchali, jak Verča vypráví napínavý příběh… A to už se začalo pomalu stmívat a byl čas na příběh o telnickém pokladu, který střeží telničtí skřítkové .. začali jsme se těšit. Byli jsme napnuti, co nás příští den čeká, ale trochu jsme měli obavy z lesního strašidla Hejkala.
Plánované večerní party na pokojích se nekonaly, protože téměř většina, jen co dolehla do postýlek, usnula.
Páteční ráno, hned po snídani jsme se rozdělili na několik menších skupin ve kterých budeme plnit úkoly, protože takový poklad si přeci musíme zasloužit. Vydali jsme se na cestu po barevných fáborech. Cesta vedla po kopcích, ale jako zázrakem nikoho tentokrát nohy nebolely. Úkoly byly pomalu všechny splněny a my jsme se ocitli v lesíku, kde nám šifra prozradila, že se zde ukrývá poklad… Jen ho najít.
To už jsme ale několikrát zaslechli podivné zvuky, podobné krákání a v listí našli kousek srsti. Komu hlas a srst patří? Je to přeci jasné – Hejkalovi. Nebylo už všem do smíchu, jen hrdinové vyprávěli, jak se se strašidlem poperou. Klid. Zachovali jsme chladnou hlavu a pokračovali v hledání. Hurá!! Našli jsme lesního skřítka, stojí u stromu a jeho oči se dívají směrem, kde by měl být podle pověsti ukrytý poklad. V tom aly byly slyšet zase ty děsivé zvuky a až teď jsme spatřili to lesní stvoření – Hejkala. Už nekrákal jen Hejkal, už křičeli i všichni ostatní a i z některých hrdinů se stali „poseroutkové“ 😊.
Jak jsme se však nasmáli, když se z Hejkala vyklubal Jenda, který s paní učitelkou pro nás připravoval na Telnici program. Poklad jsme vyhrabali z pod listí a dobroty jsme se spravedlivě rozdělili.
Do odjezdu zbývalo ještě něco málo času, tak jsme si zahráli hry, zasoutěžili jsme si v přetahování lanem a v přeskocích přes švihadlo a po obědě jsme vyrazili zpátky ke svým rodičům.
Výlet byl plný her, soutěží, překvapení a radostných úsměvů a přálo nám pěkné počasí. Nic víc jsme si nemohli přát.
Mgr. Jitka Mouchová