{"id":23,"date":"2007-08-03T16:23:57","date_gmt":"2007-08-03T14:23:57","guid":{"rendered":"http:\/\/localhost\/wpress\/?page_id=18"},"modified":"2007-08-03T16:23:57","modified_gmt":"2007-08-03T14:23:57","slug":"lkvpeofkpsdfo","status":"publish","type":"page","link":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/?page_id=23","title":{"rendered":"Ze vzpom\u00ednek"},"content":{"rendered":"

\n\tN\u011bkolik vzpomínek na st\u0159ekovskou školu.<\/font>\n<\/p>\n

\n\tKdy\u017e jsem byl v roce 1961 p\u0159elo\u017een na st\u0159ekovskou školu, p\u0159ipadal jsem si jako v sanatoriu. P\u016fsobil jsem toti\u017e u\u017e p\u011bkných pár let jako zástupce \u0159editele na 3.ZDŠ u divadla, kde je dnes muzeum a pošta a tam jsem málem p\u0159išel o nervy a hlavn\u011b o sluch. Provoz v okolí školy znemo\u017e\u0148oval i v\u011btrání okny a školní kuchyn\u011b v suterénu \u010dasto p\u0159ispívala k jakosti ovzduší.\n<\/p>\n

\n\tSt\u0159ekovská krásná škola le\u017eela tenkrát ve veliké školní ovocné zahrad\u011b táhnoucí se a\u017e k blízkému lesu. U\u010dilo se po v\u011btšinu roku s otev\u0159enými okny, klid a \u010distý vzduch vládl v celém prostoru. Stromy von\u011bly a kuka\u010dky na ja\u0159e sout\u011b\u017eily, která nad\u011blí víc rok\u016f. Byl jsem tu jako na venkov\u011b. Zástupce \u0159editele byl organizátorem veškeré výchovné i vyu\u010dovací \u010dinnosti na škole. Byli jsme na to dva. Kolega Dvo\u0159ák byl spolupracovník neudolatelný, dobrý \u010dlov\u011bk a kamarád, pro mne vzor vytrvalosti a d\u016fkladnosti, pro n\u011bho\u017e u\u010dení mate­matiky, organizace prací na rozlehlé zahrad\u011b, údr\u017eba budovy byly vášní, radostí i posláním. Škoda, \u017ee odešel od své milované práce tak náhle a p\u0159íliš brzy.\n<\/p>\n

\n\tNebyla to zrovna lehká práce organizovat provoz na škole, která m\u011bla kolem 30 t\u0159íd, na 50 u\u010ditel\u016f a asi tisíc \u017eák\u016f. Ale byla to práce radostná a nesla výsledky. Bylo to zajisté p\u0159edevším zásluhou vynikajících u\u010ditel\u016f, kte\u0159í svou práci d\u016fkladn\u011b promýšleli a \u017eili školou a pro d\u011bti. U\u010dil jsem matematice a rýso­vání s opravdovou chutí. Sna\u017eil jsem se u\u010dinit je \u017eák\u016fm p\u0159ístupn\u011bjší, leh\u010dí a hlavn\u011b vzbudit zájem. Bylo pro mne pot\u011bšující, kdy\u017e studenti p\u0159iznávali, \u017ee na dobrých základech snadno pokra\u010dují ve studiu. Poda\u0159ilo-li se mi podnítit zájem o samostatnou práci, bylo vyhráno.\n<\/p>\n

\n\tRád vzpomínám na školní akademie, zvlášt\u011b na ty v ústeckém divadle. Jejich úsp\u011bch byl nesporný po všech stránkách, i další akademie a besídky v Malém divadle mají v historii školy sv\u016fj trvalý význam, i kdy\u017e pro u\u010ditele znamenají veliké vyp\u011btí. Ukáz\u0148ují d\u011bti, objevují talenty, vedou k zodpo­v\u011bdnosti i samostatnosti. P\u0159esv\u011bd\u010dují rodi\u010de o sv\u011bdomité práci všech pracovník\u016f na škole a dávají vzpomínky na celý \u017eivot.\n<\/p>\n

\n\tKdy\u017e se zvýšil po\u010det \u017eák\u016f výstavbou sídlišt\u011b, prod\u011blali jsme rozd\u011blení školy na 12. a 16. ZDŠ. Vznikla zde ur\u010ditá \u0159evnivost, ale nebylo to na škodu v\u011bci, v\u017edy\u0165 ob\u011b st\u0159ekovské školy rostly z té\u017ee tradice a \u010dasto je sout\u011b\u017eení prosp\u011bšné. \u010casem se ale ukázalo, \u017ee toto d\u011blení u\u017e není pot\u0159ebné, nové sídlišt\u011b Kamenný Vrch dostalo novou školu, a tak jsme se op\u011bt vrátili k p\u016fvodnímu stavu.\n<\/p>\n

\n\tLéta mého p\u016fsobení na st\u0159ekovské škole z\u016fstávají v mé pam\u011bti jako milá a významná. Mohl jsem tu pln\u011b uplatnit své dlouholeté pedagogické zkuše­nosti od zapadlé jednot\u0159ídky p\u0159es venkovské školy a\u017e k této. Kladu si za \u010dest, \u017ee mi bylo dop\u0159áno na záv\u011br mé u\u010ditelské dráhy spolupracovat s vynikajícími u\u010diteli. Bylo zde prost\u0159edí milé a vzájemné d\u016fv\u011bry, ku prosp\u011bchu d\u011btí. Nepamatuji si na n\u011bjaké roztr\u017eky mezi rodi\u010di a školou.\n<\/p>\n

\n\tN\u011bkdy se ke mn\u011b hlásí bývalí \u017eáci, které si u\u017e i st\u011b\u017eí vybavuji, po tolika letech. \u010clov\u011bka to však p\u0159ece jen pot\u011bší.\n<\/p>\n

\n\tNa práci na st\u0159ekovské škole vzpomínáme se \u017eenou velice rádi. \u017dili jsme jejími starostmi i úsp\u011bchy. Jsem rád, \u017ee jsem se mohl podílet na jejích dobrých tradicích.\n<\/p>\n

\n\tRostislav Pá\u010d<\/strong>\n<\/p>\n

\n\tVzpomínka<\/strong>\n<\/p>\n

\n\tPracuji jako u\u010ditelka ve škole, kterou jsem d\u0159íve navšt\u011bvovala jako její \u017eáky­n\u011b. Je to zvláštní pocit p\u0159icházet do t\u0159íd a u\u010deben, které mi p\u0159ipomínají tolik krásného z dob mého d\u011btství. Vybavují se mi nejen tvá\u0159e mých spolu\u017eák\u016f, ale i vzpomínky a p\u0159íhody, kterými jsme ve svých d\u011btských letech \u017eily.\n<\/p>\n

\n\tŠkolu jsem navšt\u011bvovala od r.1948 do r.1952. V té dob\u011b pat\u0159ila tato školní budova mezi nejmodern\u011bjší školní objekty našeho m\u011bsta. Nádherný pohled z oken školy na celé m\u011bsto se naskýtá i dnes. Mnoho se zm\u011bnilo, nejsou zde ji\u017e moji u\u010ditelé, které jsem obdivovala, vá\u017eila si jich a vlastn\u011b to byli oni, kte\u0159í mne p\u0159ivedli k mé u\u010ditelské profesi.\n<\/p>\n

\n\tVzpomínám s díky a úctou na pana \u0159editele Malého, t\u0159ídní u\u010ditelku Marii Benešovou a pana u\u010ditele Novotného, na paní u\u010ditelku Davidovou, Bartovskou, na pana u\u010ditele Lajtkepa a další, kte\u0159í m\u011b u\u010dili. V\u011bnovali se nám cele, nejen svým pedagogickým umem, ale celým svým srdcem.\n<\/p>\n

\n\tJsme generace, která své rané d\u011btství pro\u017eila ve válce, a tak snad i proto jsme se s velkou chutí se u\u010dili a s nadšením pracovali a sna\u017eili pro naši osvobozenou vlast co nejvíce ud\u011blat.\n<\/p>\n

\n\tMnoho nás šlo s úsp\u011bchem studovat, z ostatních se stali skute\u010dn\u011b dob\u0159í odborníci. V tomto roce (rok 1992) se uskute\u010dní setkání naší bývalé t\u0159ídy, moc se na své spolu\u017eáky t\u011bším.\n<\/p>\n

\n\tV\u011bra Volfová<\/strong>\n<\/p>\n

\n\t \n<\/p>\n

\n\tVzpomínka na školu.<\/span>                       Motto:<\/em>    … <\/span>Škola hrou…<\/font>\n<\/p>\n

\n\tA vlastn\u011b i \u017eivot hrou. V\u017edy\u0165 kdo si neumí s \u017eivotem hrát, šidí vlastn\u011b sám sebe.\n<\/p>\n

\n\tKa\u017edý z nás chodil do školy. Do školy, ve které se kluci m\u011bní v jinochy, holky v sle\u010dny, ve které se nau\u010dil \u010díst, psát a po\u010dítat, ve které se vlastn\u011b formuje nový \u017eivot ka\u017edého jedince. Snad ka\u017edý také vzpomíná na svou první školu, první t\u0159ídu a v\u016fbec první hodiny výuky tomu, komu tato léta u\u010darovala, vzpomíná rád a ten, co mu škola k srdci nep\u0159irostla, vzpomíná rad\u011bji mén\u011b. V ka\u017edém p\u0159ípad\u011b však pro všechny z nás byl nástup do školy jeden z prvních mezník\u016f v \u017eivot\u011b, na který vzhledem k pádícímu \u010dasu zbývá ji\u017e jen nostalgická vzpomínka.\n<\/p>\n

\n\tA tak se i já s odstupem \u010dasu vracím do minulosti. Tehdy se psal rok 1964, co jsem za\u010dal navšt\u011bvovat 12.ZDŠ na St\u0159ekov\u011b. Na „startovní" \u010dáru nás tehdy p\u0159ivedla u\u010ditelka Vojtasová a nutno \u0159íci, \u017ee se start díky ní valné v\u011btšin\u011b prv\u0148á\u010dk\u016f zda\u0159il. Její p\u0159esnost, pe\u010dlivost, pot\u0159ebná p\u0159ísnost a profesionální p\u0159ístup byly pro v\u011btšinu z nás dobrým odrazovým m\u016fstkem do vyšších ro\u010dní­k\u016f. Avšak i kdy\u017e se sna\u017eila sebevíce, p\u0159esto nemohla být všude.\n<\/p>\n

\n\tVzpomínám si v této souvislosti na mou první klukovinu, kterou jsme provedli se spolu\u017eákem Bohoušem. Oba vedeni mate\u0159skou p\u0159ísností k po\u0159ádku jsme za jednoho tém\u011b\u0159 zimního dne provád\u011bli „úklid" v šatn\u011b. Samoz\u0159ejm\u011b bez dozoru. Poházené šály a \u010depice jsme tehdy p\u0159emístili do mlékárenských konví v p\u0159ilehlé chodb\u011b, p\u0159ipravených na odvoz, a pe\u010dliv\u011b jsme je uzav\u0159eli. S pocitem dob\u0159e vykonané práce a odplaty za odstran\u011bný nepo\u0159ádek, jsme se vrátili do t\u0159ídy. Toho dne jsme dom\u016f odcházeli oba velmi sp\u011bšn\u011b, nebo\u0165 naše podv\u011bdomí nebylo tak zcela \u010disté. Hned druhý den za\u010dalo vyšet\u0159ování, kdo \u017ee je to takový pe\u010dlivka…, a tak jsme museli s pravdou ven. Po konstatování, \u017ee více ne\u017e polovin\u011b d\u011btí chybí zimní dopl\u0148ky, však bylo ji\u017e pozd\u011b, nebo\u0165 mléka\u0159i vym\u011bnili prázdné obaly za novou dodávku mléka. Pak u\u017e šlo vše jako na drátkách hlášení rodi\u010d\u016fm, vy\u010díslení škody a pro ob\u011b maminky milá pozornost stokorunové poukázky na úhradu škody. Doma jsme pak byli oba po zásluze ocen\u011bný po\u0159ádným výpraskem.\n<\/p>\n

\n\t\u017divot však šel dál a nutno \u0159íci, \u017ee nesm\u011b\u0159oval pouze k lumpárnám. S p\u0159ibý­vajícími roky p\u0159ibývalo povinností, u\u010diva a to byla hlavní nápl\u0148 školních let.\n<\/p>\n

\n\tSt\u0159ídali se vyu\u010dující, st\u0159ídaly se p\u0159edm\u011bty. Šestý ro\u010dník za\u010dátek „m\u011bš\u0165anky" znamenal zlom. P\u0159ipojili se k nám Podhra\u010fáci a Varšaváci, p\u0159ibyly p\u0159edm\u011bty všeobecn\u011b vzd\u011blávací i odborné, zm\u011bnil se styl výuky.\n<\/p>\n

\n\tNe všichni vydr\u017eeli ve škole po dobu celých devíti let. Ob\u010das se k nám p\u0159ipojil n\u011bjaký propadlík z vyššího ro\u010dníku, ob\u010das nás také n\u011bjaký propadlík opustil. V tomto duchu dr\u017eeli smutný rekord dva spolu\u017eáci Dana a Zden\u011bk, kte\u0159í s námi strávili snad jen dva roky. Ve t\u0159íd\u011b však byli \u017eáci, kte\u0159í nejen \u017ee vydr\u017eeli celých dev\u011bt let, ba dokonce s výborným prosp\u011bchem. A ti, co byli n\u011bkde uprost\u0159ed a moc jim to nešlo, kompenzovali nedostatek v\u011bdomostí jinak. Nap\u0159íklad spolu\u017eák Roman. V prosp\u011bchu p\u0159íliš nevynikal, avšak ve školní akci ve sb\u011bru druhotných surovin se umístil s metrákovými výsledky jasn\u011b na \u010dele bodovací sout\u011b\u017ee.\n<\/p>\n

\n\tA tak šel týden po týdnu, rok po roku. Všední vyu\u010dovací dny zpest\u0159ovaly školy v p\u0159írod\u011b a r\u016fzné školní výlety. Ano, práv\u011b školy v p\u0159írod\u011b se staly ji\u017e v dobách naší povinné školní docházky vítanou ka\u017edoro\u010dní p\u0159íjemnou zm\u011bnou. Pro u\u010ditelský sbor tato období znamenala mimo\u0159ádné vyp\u011btí sil duševních i fyzických, zatímco pro nás, \u017eactvo, bezstarostné a p\u0159íjemné chví­le. A ty jsme si opravdu dovedli vymyslet ledajaké. Nap\u0159íklad bývalá spolu­\u017ea\u010dka Eva, sta\u010dila se na škole v p\u0159írod\u011b nejen u\u010dit a regenerovat síly, ale ješt\u011b se zamilovat. U\u010ditelky však pro její „velkou lásku" nem\u011bly zvláštní pochopení, a tak její absence na pokoji v hodinách poledního klidu cht\u011bly ocenit dvojkou z chování. Eva však pat\u0159ila k \u017eák\u016fm s výborným prosp\u011bchem a snad práv\u011b proto se jí poda\u0159ilo po \u010dase tuto „cenu" nep\u0159evzít. Školní lásky v\u016fbec pat\u0159ily ke škole odjak\u017eiva, nás z toho nevyjímaje. A co teprve školní výlety! Vzpomínám na t\u0159ídenní výlet do Jet\u0159ichovic. Stanování, va\u0159ení na ohni, táborák s kytarou to byl pro nás opravdový zá\u017eitek.\n<\/p>\n

\n\tA to se vlastn\u011b psal rok 1973, tedy poslední rok naší povinné školní docházky. A jak jsme dob\u0159e za\u010dali, tak jsme i dob\u0159e skon\u010dili. Naše t\u0159ídní nás za pomoci svých kolegy\u0148 p\u0159ipravila k p\u0159ijímacím zkouškám na st\u0159ední školy a p\u0159ivedla nás tak k dalšímu d\u016fle\u017eitému mezníku ka\u017edého z nás. Ale to u\u017e by byla jiná kapitola.\n<\/p>\n

\n\tVšechno jednou skon\u010dí. Skon\u010dila i naše povinná školní docházka, kon\u010dí i moje vzpomínání na bezstarostná školní léta.\n<\/p>\n

\n\tZa všechny spolu\u017eáky z let 1964-1973 Ing. LIPERT Vlastimil<\/strong><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

N\u011bkolik vzpomínek na st\u0159ekovskou školu. Kdy\u017e jsem byl v roce 1961 p\u0159elo\u017een na st\u0159ekovskou školu, p\u0159ipadal jsem si jako v sanatoriu. P\u016fsobil jsem toti\u017e u\u017e p\u011bkných pár let jako zástupce \u0159editele na 3.ZDŠ u divadla, kde je dnes muzeum a pošta a tam jsem málem p\u0159išel o nervy a hlavn\u011b o sluch. Provoz v okolí \u010c\u00edst d\u00e1le…<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"parent":22,"menu_order":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","template":"","meta":{"ngg_post_thumbnail":0,"footnotes":""},"class_list":["post-23","page","type-page","status-publish","hentry"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/pages\/23","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/pages"}],"about":[{"href":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/page"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=23"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/pages\/23\/revisions"}],"up":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/pages\/22"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/zskarlaiv.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=23"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}