Na výzvu v novinách se nám ozval i pamětník sázení lípy v roce 1968, pan Vladimír Kaiser.

Vážená paní Bašusová,

 

jsem pamětníkem vysazení lípy v roce 1968. Navštěvoval jsem tehdy 9.A na 16. ZDŠ (naše třídní byla Danuše Jiranová, později Čejchanová). Při vysazování lípy bylo krásné slunečné počasí a okolo místa byli žáci obou škol. Za 16. ZDŠ tam promluvil zástupce ředitelky Jiřiny Pokšteflové Rostislav Páč, v ruce měl housle a mám takový dojem, že vedle stál i ředitel 12. ZDŠ Antonín Dvořák a snad měl také housle. Pamatuju se, že pak hráli a zpívali československou hymnu a nějaké národní vlastenecké písně, snad i Čechy krásné, Čechy mé. Všichni jsme byli naměkko a brečeli, včetně učitelů.

Školní rok 1968 začal důrazným upozorněním, ať se vyhýbáme jakýmkoliv kontaktům se sovětskými okupanty. Moc jsme si to ale k srdci nebrali a v půlce září málem se dostali do pořádného maléru. Těsně nad školou v ulici Karla IV. rozhazovali okupanti z gazíku na chodník cigarety “Bělomorkanal” a “Ochotničeskije”, když uviděli, že krabičky sbíráme, vysypali nám hned celý pytel. Se spolužáky jsme cigarety a papirosy rozdrobili, smíchali se sanytrem a cukrem a udělali pořádný “čmouďák” a dýmem zamořili celou ulici. V tom se vraceli od Novosedlického náměstí gazíkem vojáci, na poslední chvíli jsme se rozutekli do okolních uliček, Rusové by nás asi nepochválili za to, jak si vážíme jejich darů.

Jsem rád, že lípa vydržela až do dnešních dnů.

 

v úctě

 

PhDr. Vladimír Kaiser, emeritní archivář